znamenitý příd. 1. mající vynikající vlastnosti, jakost, úroveň; vynikající, výborný, výtečný, skvělý 3: z. pracovník; mít z. zrak, postřeh; z-á paměť dokonalá; prokázat někomu z-é služby ohromné, obrovské, nesmírné; mít z. nápad velkolepý; těšit se z-é pověsti; to je z-é; z-é výrobky světové úrovně 2. velmi známý; proslulý, proslavený, významný 1: z. virtuos slavný; z. vědec věhlasný; z. rod urozený, šlechtický; městys ten z. tím, že... (Něm.) vyhlášený 3. řidč. a poněk. zast. expr. velmi velký; značný 1: vydělat z-é peníze (Fuč.); z-é krajíce (chleba) (Jir.); jest podezření z-é (Wint.); z. počet nářečí (Šaf.) †4. pozoruhodný, důležitý: událo se mnoho z-ého (Herb.) †5. sloužící jako znamení: z-é korouhve (Jir.); přísl. k 1-3 znamenitě: z. vyprávět; daří se nám z. skvěle, výborně, báječně; – z. hrát na nástroj virtuózně; – poněk. zast. expr. být z. pověrčivý (Jir.) velice; podst. znamenitost v. t.