způsobný příd. 1. mající dobré způsoby, mravy; jsoucí ve shodě s dobrými způsoby, mravy; slušný 1: z. chlapeček; z. žák zdvořilý; – z-é chování; z-á dětská úklonka (Herrm.) †2. způsobilý 1: panovati budou ti, kteří k panování z-i nejsou (Něm.) †3. hezký 1, půvabný: Kristla byla nejkrásnější děvče v celém okolí, všecka z-a (Něm.); z-á nožka (Vrchl.); → přísl. k 1 způsobně (*způsobno Preis.): z. se chovat, kráčet, jíst; → podst. k 1 způsobnost, -i ž.