účastný příd. (v přísudku a v doplňku též jm. tvary účasten, -tna, -tno,...) 1. kniž. (čeho) mající osobní účast (ve význ. 1) na něčem, podíl na něčem; účastnící se: muž ú. veřejné činnosti; osoby ú-é spiknutí 2. projevující účast (ve význ. 2), zájem, porozumění, pochopení, soucit: ú. výraz tváře; ú. zájem o věc; ú-á slova útěchy soucitná; → přísl. k 2 účastně: ú. poslouchat; → podst. účastnost v. t.; — v. též neúčastný