účinný příd. 1. mající účinek; působivý: ú. lék; ú-á domluva; neúčinné opatření; voj. ú. dostřel; ú-á palba 2. projevující se skutkem, činem: ú-á pomoc; ú. zájem opravdový; ú-á láska k bližnímu činorodá; jaz. řidč. sloveso ú-é kauzativum, faktitivum; práv., náb. ú-á lítost †3. ochotný k činu, horlivý 1: ú. vlastenec (Jir.); → přísl. účinně: ú. působící prostředek; – ú. žít (Schein.); → podst. účinnost v. t.