účtovati ned. 1. (co zač; co) podáním účtu (ve význ. 1) žádat zaplacení něčeho (zboží, práce ap.); počítat 3, fakturovat (obch., úč.): ú. za dodané zboží vysokou částku; ú. za opravu televizoru 120 Kčs; účtované množství se neshoduje s dodaným množstvím; ú. penále; ú. si vedlejší výdaje; ú. něco levně, draho; číšník účtuje přirážku za obsluhu zahrnuje do účtu 2. vést účetní záznamy a písemnosti: celoroční účtování; hospodyně si zapisuje vydání a večer účtuje; zběhlost v účtování; musíme spolu ú. počítat, kolik je jeden druhému dlužen; sklepník hbitě účtuje sčítá útratu hostů; přen. po roce zkušeností s novou metodou můžeme ú. shrnout její klady i nedostatky; životní jubileum je příležitostí k účtování; obch. ú. ve prospěch; ú. na vrub 3. expr. (s čím) zaujímat k něčemu konečné stanovisko a loučit se s tím; (s kým) vyřizovat spornou věc; vypořádávat se, skoncovávat: ú. s mládím; ú. s minulostí přehlížet ji, hodnotit; účtuje se svým dosavadním životem a dělá si plány do budoucnosti (Z. Nej.); ú. se životem (Drda); se světem (Herrm.) chystat se na smrt; – ú. s nepřáteli; lid účtoval s pány (v revoluci) (Včel.) vyrovnával se; den soudu přijde, chvíle účtování! (Mach.) ○ předp. do-, na-, od-, pro-, pře-, s-, vy-, z-, za-; → nás. účtovávati ○ předp. vy-, z-