úžina, -y ž. 1. zeměp. (mořská) ú. úzký pruh moře mezi výběžky pevniny spojující dvě růz. moře; průliv 1: Calaiská ú. 2. poněk. zast. úzký pruh země, zprav. sevřený horami, skálami, řidč. mořem ap.: ú. thermopylská (Vrchl.) průsmyk; táhli ú-ou, kterou svírala skála s proudem (Vanč.) soutěskou; zbytky starého průplavu, založeného na ú-ě suezské (Ner.) šíji 3. řidč. kniž. úzký prostor vůbec; přen. něco těsného, svírajícího, omezujícího: několik uličních užin (Lit. nov.); přen. názorová ú. (Píša); bylo brzy cítit i jiné ú-y tohoto řešení (Václ.) slabá místa; anat. ú. hltanová přechod dutiny ústní v hltan; jaz. (v mluvidlech) zúžení cesty, jíž prochází výdechový proud při tvoření úžinových souhlásek