úděl, -u m. (6. j. -u) 1. kniž. a zast. co bylo uděleno, dáno; podíl 1 (zprav. dědický), díl 2: já se přihlásím o svůj ú. a svoje dědictví (Vrchl.); přen. mít svůj ú. starostí (Svět.); hist. práv. území, knížectví, kt. bývalo dáváno do držení vedlejším příslušníkům panovnického rodu: vládl v ú-u pšovanském (Vanč.) 2. kniž. osud 2, určení, sudba 1, los 3: smutný ú. opuštěného; těžký ú. robotníků; nestěžuje si na svůj životní ú.; to je mým ú-em; → zdrob. *údělek, -lku m. (Šlej.)