úder (*údar Durdík), -u m. (6. j. -u) 1. náraz 1 na něco a hluk tím způsobený: ú. holí; ú-y vesel; ú-y kladiva na kov úhozy, rány; ú-y koňských kopyt o dlažbu; ú-y zvonu; rachotivý ú. hromu; pravidelné ú-y srdce; ú-y vichřice nápory; ú-em desáté (hodiny), ú-em poledne ap. když uhodí, uhodila desátá, poledne, přesně v deset hodin, v poledne; přen. ú. osudu; sport. ú. raketou; točený, falšovaný, přímý, spodní ú. (v tenise); zakázaný ú. (v boxu) 2. prudký, silný útok: provést nečekaný ú.; překvapit nepřítele rychlým ú-em; Únor byl rozhodujícím ú-em proti reakci; voj. překvapivé účinné použití sil a prostředků ke zničení nepřítele: hlavní, boční ú.; vzdušný, jaderný ú.; → expr. zdrob. *úderek, -rku m. (Lid. nov.)