úhlopříčka (2. mn. -ček) (*úhlopříčna, 2. mn. -čen, Pujm., Řez.), -y ž. geom. úsečka spojující dva nesousedící vrcholy mnohoúhelníku n. mnohostěnu; diagonála: ú. stěnová; ú. tělesová; úhlopříčný příd.: geom. ú. řez tělesem podél tělesové úhlopříčky, diagonální; stav. kladený úhlopříčně: ú-á vazba; ú-á dlažba; → přísl. úhlopříčně: jít ú. přes křižovatku