úhor (zast. ob. ouhor Tyl, Staš. aj.), -u m. (*úhoří, -í s. Slád.) 1. zeměd. (dř. při trojstranném osevním postupu) orná půda ponechaná po jednu vegetační dobu bez obdělání n. bez osetí: zorat ú.; ležet ú-em; přen. ú. odborové práce (Práce) zanedbaný pracovní úsek 2. neobdělaná půda vůbec: vzdělávali ú. a zakládali osady (Vanč.); přen. expr. ú. života (Jir.) pustota 1