újma (†ujma Pal., Jir. aj.), -y ž. poněk. kniž. 1. úbytek, nedostatek, kt. byl zaviněn ubráním, zmenšením, snížením něčeho: ú. v jídle; mít, trpět újmu v něčem; círk. půst, při kt. je dovoleno se najíst jen jednou za den 2. škoda 1, ztráta; křivda 1: vzešla z toho ú.; časová ú.; vzít újmu; – jako kdyby se jí ú. dála (Til.); osobní újmy a příkoří (Fuč.); ve spoj. na újmu (koho, čeho; komu, čemu) na škodu, na úkor: množství nemá být na újmu kvality; sport nesmí být prováděn na újmu zdraví; řidč. bez újmy přesnosti, rychlosti, jakosti ap. bez snížení; práv. ú. na právech, na zdraví 3. ve spoj. o své újmě o své vůli, dobrovolně, z vlastního popudu, sám od sebe, na svůj vrub: jednat o své újmě; učinil to o své újmě