úkon, -u m. (6. j. -u) 1. dílčí výkon jako součást něj. činnosti; výkon, operace 1 (kniž.): práce rozdělená na několik ú-ů; sloučit několik ú-ů; výrobek vyžaduje několik dílčích ú-ů; ekon. pracovní ú. část pracovní operace; med. léčebný ú.; práv. procesní ú.; mat. početní ú.; čtyři základní početní ú-y (sčítání, odčítání, násobení, dělení); círk. ustálený, církví předepsaný výkon, obřad, např. mše, modlitba ap. 2. kniž. činnost n. působnost zaměřená k něj. cíli, účelu vůbec; úkol 2, úloha 2, poslání 1: jazyk má ú. sdělný (Tráv.) funkci 3. řidč. kniž. činnost, práce vůbec: (doma) musel každý po svém ú-u (Něm.) *4. (divadelní) úloha 4, role II 1 (Lum.)