úlomek, -mku m. (6. mn. -mcích) 1. řidč. též úlom, -u (6. j. -u) ulomená část; odlomek: u-y zdiva; ú. rozbité mísy; ú. skály 2. kniž. malá část: ú-y vět úryvky; ú-y vědomostí; ú. hovoru; ú. štěstí zlomek; → zdrob. úlomeček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)