úmyslný příd. konaný, vykonaný s úmyslem, vědomě; vědomý, záměrný, schválný 1: ú-á urážka; ú-á nedbalost; ú-é provokace (Zápot.); psych. ú-á pozornost vědomě zaměřená k něčemu; ú-é zapamatování; práv. ú. trestný čin; ú-é zavinění; elektr. ú. dotyk vědomý, bez použití pomůcek (na rozdíl od nahodilý); → přísl. úmyslně vědomě, naschvál: ú. poškozovat státní majetek; ú. zanedbávat své povinnosti; → podst. úmyslnost v. t.