únavný příd. 1. působící, vyvolávající únavu; unavující, vyčerpávající, vysilující: dlouhá a ú-á cesta; ú-á práce; ú-é vedro; ú-á jednotvárnost 2. řidč. podléhající snadno únavě: velmi ú. je sluch při hluku; → přísl. k 1 únavně: ú. vykládat; → podst. únavnost, -i ž.: ú. výkladu; – trpět zvýšenou ú-í; — v. též neúnavný