únikový příd. k únik 1. řidč. sloužící k úniku, vzdálení se: ú-á cesta; ú. východ nouzový (pro případ nebezpečí); hvězd., raket. ú-á rychlost potřebná k úniku z gravitačního pole nebeského tělesa (např. Země), druhá kosmická rychlost 2. odvádějící od skutečnosti: ú-é filmy; ú-á zábava, četba; ú-é umění; → přísl. únikově řidč.: ú. věčná témata (Pilař); → podst. k 2 únikovost, -i ž.: ú. poezie