úpěti ned. (3. mn. -ějí, -í, rozk. úpěj, přech. přít. úpěje, úpě) 1. (tenkým hlasem) kvílet, sténat, naříkat 1, bědovat: raněný úpěl; žalostné úpění; přen. vítr úpí; srdce úpí žalem 2. poněk. zast. kniž. (oč; ke komu) žalně, toužebně volat, úpěnlivě prosit: ú. o pomoc; já k bohu denně v slzách úpěla (Zey.) 3. kniž. trpět 1, strádat 1: ú. ve vězení; ú. v porobě ○ předp. za-; → nás. úpívati (o) bez předp.