úplatný příd. 1. takový, kt. přijímá úplatky, kt. se dává uplácet: ú. úředník; ú. tisk; ú-á moc peněz (Mař.) 2. odb. uskutečňovaný za úplatu (ve význ. 1) (op. bezúplatný): ú. převod rodinných domků; práv. ú-á smlouva jejímž předmětem je úplata; → přísl. úplatně: jednat ú.; – odb. ú. nabýt majetku; → podst. k 1 úplatnost, -i ž.: ú. carského úřednictva; obvinit z ú-i; soudně stíhat pro ú.; — v. též neúplatný