úponkovitý příd. 1. připomínající úponku (ve význ. 1), úponky: ú. vzor; přen. kniž. ú-á závislost (ženy) na pánu a veliteli (Fuč.); výtv. ú. ornament úponkový 2. mající úponky (ve význ. 1): ú-á rostlina popínavá; bot. ú-é liány; → přísl. úponkovitě: ú. se vinout; → podst. úponkovitost, -i ž.: ú. rostliny; přen. kniž. ú. obraznosti (Šal.)