úpravný příd. 1. mající pěkný vzhled, upravený, uspořádaný zevnějšek; uspořádaný, upravený 1: ú. zevnějšek; ú. pokojík; ú-é městečko; čistý, ú. sešit úhledný 2. řidč. určený k úpravě (ve význ. 1), k uspořádání něčeho: ú-é a obnovovací práce upravovací †3. též oupravný náležitě kuchařsky připravený, upravený: jídlo ú-ější a chutnější (Jir.); o-á hostina (Tyl); o-é krmě (J. z Hv.) †4. též oupravný znamenitý, umělecký: ú-á muzika (Wint.); → přísl. k 1, 3, 4 úpravně (zast. k 3, 4 též oupravně): ú. oblečená, učesaná žena; ú. psát, kreslit; ú. zařízená světnice (Jir.); – zast. o. vařit (Wint.); – zast. mluvilať vdova daleko o-ěji nežli váš notarius (Wint.); → podst. k 1, 3, 4 úpravnost (zast. k 3, 4 též oupravnost), -i ž.: strojit se s velkou ú-í; – jak vařívaly naše prabáby, tak vaří naše ženy, o větší ú-i ani řeči (Něm.); – zast. o. veršů (Čel.); — v. též neúpravný