úradek, -dku m. (6. mn. -dcích) kniž., zast. 1. rozhodnutí jako výsledek porady; úrada 2; rozhodnutí vůbec: tu (v poradách profesorského sboru) vzchází ú. (Vanč.); – ú. bystré hlavy (Vrchl.); boží ú. (Kožík); ú. nadpřirozené moci (Č. Jeř.); ú. osudu (Jirát) 2. zř. porada 1, úrada 1, jednání: vešel v ú. se svými oděnci (Vanč.)