úryvek, -vku (6. mn. -vcích) (*úryv, -u, 6. j. -u, Šlej.) m. 1. část, úsek mluveného, psaného n. hudebního projevu, zvl. literárního n. uměleckého díla: nesouvislé ú-y řeči; ú. monologu, hlášení; zachytit, číst ú-y dopisu; přednesl ú-y z poémy; ú-y písně, hudební skladby 2. řidč. umělecký, zvl. literární zlomek; fragment 2, torzo: jeví se (dramatická práce) jako pouhé náčrtky a ú-y (Krásn.) 3. řidč. poněk. zast. vůbec část něčeho, zlomek: ú. skály (Svět.); ú-y lesa (Herrm.); → expr. zdrob. úryveček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)