úsečka, -y ž. (2. mn. -ček) 1. geom. část přímky omezená dvěma body; zprav. první souřadnice bodu v rovinné soustavě pravoúhlých souřadnic; abscisa *2. expr. úsečné sdělení, povely ap.: krátká slovní ú. (Drda); ú-y povelů se kříží (Konr.)