úsměvný příd. kniž. 1. provázený úsměvem, klidně radostný (ve význ. 2): ú-á nálada radostná, veselá; ú. klid; ú-á moudrost, životní filosofie 2. poněk. zast. usměvavý 1: poručík mladý, ú. (Lier); ú-á rodina (Sova); přen. ú-é jitro (Ner.) jasné, slunné; → přísl. úsměvně: ú. potřást hlavou (Boj.); *úsměvno: je mi lehko a ú. (Dyk); → podst. úsměvnost, -i ž.: přecházet od ú-i k opravdovému veselí (Lit. nov.)