úspěšný příd. takový, kt. má n. měl úspěch: ú. diplomat, učitel, vědec; ú-é léčení; ú-é pokusy zdařilé; u-é výsledky příznivé, kladné; ú. boj proti infekčním nemocem zdárný; → přísl. úspěšně: ú. pracovat, jednat; → podst. úspěšnost, -i ž.: ú. činnosti; — v. též neúspěšný