ústiti, poněk. zast. ústiti se ned. (3. mn. -í, rozk. usť, ústi) (kam) 1. (o vodním toku) vlévat se, vtékat: řeka ústící do moře; potok ústí se pod Karlovými Vary do Oharky (Mikovec) 2. vést, směřovat 1: ulice ústí do náměstí, na náměstí; (údolí,) do něhož průsmyk ústil; do chodby ústily dveře; dvě okénka ústila na dvorek (Nov.); přen. myšlenky ústily jen do jediného přání (Til.)