ústup, -u m. (6. j. -u) 1. nařízený n. vynucený vojenský pohyb vzad (op. postup 1); zř. pohyb vzad n. stranou vůbec, odchod 1: donutit nepřítele k ú-u; ú. z boje; bezhlavý, překotný ú.; strategický ú.; zatroubit k ú-u; krýt ú. armády; dát se na ú., přen. začít činit ústupky; – zř. vysoká stěna v cestě mi stála, a nebylo ú-u (Zey.) možnosti odejít *2. ústupek 1: žádat teritoriálních ú-ů (Ath.) *3. ustoupení (ve význ. 4) (z funkce, činné služby ap.): Metternich nenáviděný i po svém ú-u (Krásn.) odstoupení, abdikaci 4. řidč. upuštění, upouštění od něčeho předsevzatého: ú. od původního záměru; vycítit (ve slovech) ú. a strach (R. Svob.); ú. od toho, čemu se říká humanita (K. Čap.) 5. ustoupení, ustupování (čeho): nemoc je na ú-u; poněk. kniž. ú. ze slávy; ú. pohanských bohů (Vanč.); měsíc byl na ú-u (Kop.) ubývalo ho; geol. ú. moře (z pevniny) regrese 6. poněk. zast. výklenek, výběžek: skalnatý ú. (Pfleg.); ú. v skalách šerý (Vrchl.); horn. stupňovitý výběžek vzniklý vylámáním horniny †7. ústraní 1: na břehu v stinných ú-ech hemžila se směs mužů a žen (J. J. Kol.)