ústupný příd. 1. ochotný k ústupkům (ve význ. 1), povolný 1, poddajný 2 (op. neústupný): ú., oblomný člověk; (dívka) nehádavá, ú-á (Hol.); ú-á politika; ú-é sebezapírání (Vodák) 2. řidč. ústupový: ú-á linie; ú. pochod (Jir.); → přísl. k 1 *ústupně (Hál.); → podst. k 1 ústupnost, -i ž.: ú. politiky; kompromisní ú.; — v. též neústupný