úsudek, -dku m. (6. mn. -dcích) 1. (o kom, čem; ~) výsledek usuzování, přemýšlení, přesvědčení; mínění, závěr, názor 2, soud 6: mít, utvořit si o sobě, o věci správný ú., člověk bez vlastního ú-u; muž podle ú-u jiných čestný; řešení početní úlohy ú-em; log. vyvození soudu jednoho ze soudů jiných †2. rozsudek 1: zkoušet jejich (soudců) ú. (Tyl); ve spoj. boží ú. (Prav.) (v náb. pojetí) rozhodnutí vyšší moci, božský úradek