útěžek, outěžek, -žku m. (6. mn. -žcích) zast. a obl. plod 2: postava deformující se zvolna ú-em (Sez.); nejč. ve spoj. být (s) ú-em, v ú-u (o ženě) být těhotná: obraz havířky s ú-em (Drda); jsem ú-em (Šmil.); byla v o-u (Kun.)