útlocit, -u m. (6. j. -u) kniž. jemnocit: mít ú. (Šim.); urazit (něčí) ú. (Z. Nej.); útlocitný (†-citý Koll., *-citlý Svět.) příd. jemnocitný, jemný 2, citlivý 2: být ú.; ú-á povaha (Něm.); → přísl. útlocitně: ú. ztlumit hlas (M. Han.); → podst. útlocitnost, -i ž.: přílišná ú. (Šmil.)