útočiště (†outočiště Ner. aj.), -ě s. (2. mn. -šť) místo, osoba n. věc, ke kt. se utíkáme, zvl. v něj. nesnázi, kde se cítíme v bezpečí, v klidu ap.: výklenek, ú. před deštěm; husté lesy, ú. partyzánů; nalézt ú. někde, u někoho; hradní věž sloužila jako ú. při obraně; matka je ú. dětí; kavárna byla ú-m umělců; mít ú. v četbě, v přírodě; vy jste moje poslední ú.; zast. vzít ú. k něčemu (J. J. Kol. aj.)