útočiti ned. (3. mn. -í) (na koho, co; ~) 1. provádět, podnikat vojenský útok: ú. na nepřítele; bombardovací letadla útočí na města; ú. tanky; zaduněly táborské rohy k útočení (Třeb.); v. též neútočení 2. provádět, podnikat útok nevojenský, napadat, postihovat někoho, něco; expr. náhle, nečekaně, prudce, naléhavě se na někoho s něčím obracet; napadat 2 (koho, co), dotírat (na koho, co): opozice ostře útočí na vládu, proti vládě; rozzuřený býk útočí na toreadora; – ú. otázkami na syna (Baar) dorážet; neútočí, nezapřísahá ji, aby ho vyslyšela (John); přen. umění útočící na smysly člověka (Dyk); publ. ú. na světový rekord usilovat o jeho překonání; sport. provádět útok (ve význ. 2): ú. na branku; ú. na síti; ú. po levém křídle ○ předp. za-; → nás. *útočívati (Mašínová)