útor (†outor), -u, zř. -a m. řem. rýha, drážka v hlavě dužiny, do kt. se vkládá dno sudů a kádí; spodní okraj dřevěných nádob přečnívající dno: ú. sudu, bečky; ♦ zast. a nář. expr. bejval dobrýho o-a (Rais) míval pevné zdraví