útroba, -y ž. (zprav. mn.) (*útrobí, -í s., Mrš., Wolk.) kniž. 1. dutina živého těla (břišní n. hrudní); orgány v ní uložené: ú-y lidského, živočišného těla; pocítit palčivou žízeň v ú-ách; (maso snědli a bohům obětovali) kosti a ú-y (Krásn.) vnitřnosti; řidč. lidská ú. (Čap.-Ch.); anat. ú-y břišní, hrudní 2. lidské nitro (ve význ. 2): hněv mu bouřně u-mi zmítal (Čech); výkřik přicházející z hlubin útrob (Zey.); řidč. svírá-li se její (smrti) ú. záštím (Vanč.) 3. vůbec vnitřní prostory něčeho; vnitřek: v ú-ách vozu (Herb.); lodní ú-y (Mucha); děti zmizely v jeho (lesa) ú-ách (Baar)