útulek, -lku m. (6. mn. -lcích) 1. poněk. kniž. místo, prostředí vhodné, upravené pro klidný, bezpečný pobyt (často tajný, skrývaný); útočiště, úkryt: najít ú.; ú. jejich (vrabců) mezi trámy (Ner.); uchýlit se do svého oblíbeného ú-u; poskytovat ú. politickým uprchlíkům azyl 2. zařízení poskytující pobyt a péči někomu (dětem, osobám pracujícím mimo bydliště ap.): žňové ú-y; ú-y železničních zaměstnanců; → expr. zdrob. útuleček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)