útulný příd. 1. (o místnosti, místě, prostředí ap.) příjemný k obývání, působící milým, klidným dojmem: čistý, ú. byt; ú-á chata; posedět v ú-é vinárničce; ú-é místečko v lese 2. kniž. libě, mile působící; příjemný: ú-é teplo (Ner.); ú-é večery (Sedlm.) 3. poněk. zast. přívětivý 1, milý 2, vlídný, přítulný 1: roztomilá, ú-á jest mladá žena (Staš.); (poměr rodinný) srdečný a ú. (Něm.) †4. nesmělý 1, bázlivý: Jiří nebyl stydlivým ani ú-m (Pal.); → přísl. k 1, 3 útulně: ú. zařízená místnost; – poněk. zast. ú. sblížené hlavy (Her.); k 1 útulno: v domku je ú. a čisto; bylo teplo a ú.; → podst. k 1, 3, 4 útulnost, -i ž.: ú. prostředí; ú. pokoje; – poněk. zast. srdečná ú. lidí (J. z Hv.) příchylnost, přítulnost; – zast. ú., zbabělost (vojáka) (Klác.) bázlivost