úvrať, -tě ž. 1. tech. krajní poloha (pístu, křižáku, smykadla atd.): horní, dolní ú. 2. žel. pohyb vlaku, při kt. vlak přijíždí po jedné koleji a odjíždí ve zpětném smyslu bez otáčení po druhé koleji; uspořádání kolejiště pro tento pohyb 3. též ouvrať (A. Mrš.) obl. souvrať (Herb. aj.)