číhati ned. 1. (na koho, co; ~; †po kom, čem; koho, co; koho, čeho) ostražitě, bděle čekat; v skrytu, v záloze čekat (obyč. s úmyslem zmocnit se někoho, něčeho): č. na lupiče, na zvěř; č. na vhodný okamžik, na příležitost; štika číhá na kořist; nebezpečí číhá na každém kroku; č. po kořisti (Mácha); č. křečka (Baar); č. vhodné chvíle (Svob.); přen. číhá, na něho zkáza, trápení, jistá smrt hrozí mu †2. vyčnívat, čouhat: zpod šatů číhá špička, střevíčku (Mach.) ○ předp. na- se, po- si, vy-; → nás. číhávati ○ předp. po- si, vy-