čaditi ned. (3. mn. -í, trp. -děn, -zen) 1. vydávat čoud; kouřit, čoudit: petrolejová lampa, svíce, pochodeň čadí; čadící komín továrny 2. expr. (~; co) kouřit (zprav. mnoho): pil a čadil v hospodě; č. špatný tabák *3. (co) pokrývat sazemi, zakuřovat: kouř čadil klenutý strop (Lum.); — čaditi se ned. jen neos. (o kouři, prachu) kouřit se: v zimě se na půdách pražských tuze čadí (Něm.); ○ předp. do-, na-, na- se, o-, za-; — v. též čouditi