čakan, čekan, -u m. (6. j. -u, -ě), čakana, čekana, -y ž. (z tur.) 1. (nář. též čagan, čegan, -u m.) kovaná hůl (se sekyrkou); hůl vůbec: postava Choda s č-em v ruce; opírat se o č.; č-y Jánošíkových horních chlapců; rozpřáhnout se čekanou †2. čakan, čekan šibenice: houpat se na čakanu (Dyk); čekan s kolem (Mácha); čekanů břevna (Slád.); → zdrob. k 1 čakánek, čekánek (nář. též čagánek), -nku m. (6. mn. -ncích)