čaroděj, -e m. (1. mn. -ové) (čarodějka, -y ž.) kdo dělá čáry, kouzla; černokněžník, kouzelník; přen. expr. člověk, kt. dokáže podivuhodné věci: ten houslista je hotový č.; čarodějný příd. dělající čáry, divy; divotvorný, kouzelný, čarovný: č-á moc; č. nápoj, proutek; č-á hra houslí (expr.) čarovná, překrásná, okouzlující; č-é koště lidový název čarověníku; → přísl. čarodějně; čarodějský příd.: č. názor čarodějnický; č-é koření čarodějné; čarodějství, -í s. čarodějnictví, čarování: zabývat se č-m; všechna č. přírody kouzla; *čarodějstvo, -a s. (2. mn. -tev) čarování, kouzlo