čarodějník, -a m. (6. mn. -cích) (čarodějnice, -e ž.) čaroděj: č. doktor Faust; stará č-e, přen. hanl. baba; pálení č-ic zvyk pálit košťata v podvečer filipojakubský; čarodějnický příd.: č. proutek; → přísl. čarodějnicky; čarodějnictví, -í s. činnost čarodějníka, čarodějnice; čarodějství, černokněžnictví, kouzelnictví: obžalovat z kacířství a č.