čarovný příd. 1. mající kouzelnou moc; čarodějný, divotvorný: kouzelník Žito, chlapík dovedný, č. (Jir.); vzpomínka bývá č-m umělcem (Staš.); č. nápoj, prášek; vše se změnilo jakoby č-m proutkem; přen. č. proutek obraznosti 2. kouzly ovládaný; začarovaný: č. zámek, hrad; č. kruh 3. expr. okouzlující, půvabný, krásný: č. obraz, zjev, hlas, půvab; č-á hudba, noc; → přísl. čarovně: č. krásná jarní příroda; → podst. čarovnost, -i ž.: č. barev kouzelný půvab