čas, -u m. (6. j. -e, -u) 1. posloupnost všeho bytí a dění; doba: č. vše mění (Koll.); běží časy, běží, všecko s sebou mění (Erb.); trávit, mařit č.; mrhat č., časem; č. utíká, ubíhá, letí, míjí, plyne; odolávat času; tu ránu zhojí jen č. dlouhá doba; denní, noční č.; jarní, letní, podzimní, zimní č. období; v č. žní, míru; po č. prázdnin; vedli se za ruku jako v čase svého mládí; před časy začali tu dolovat před dávnou dobou; přijít jednou za č. za dlouhou dobu, ne často; celý č. se domů nepodíval dlouho; za našich časů co my pamatujeme, v našem mládí, za našeho působení ap.; odřekl se majetku pro všechny časy navždy; v krátkém čase se vrátil brzy; zříceninu zničil zub času zchátrala dlouhým trváním; vzdorovat zubu času odolávat stárnutí, chátrání ap.; zast. od těch čas postonávala; ♦ č. je nejlepší lékař (pořek.); č. jsou peníze (pořek.); filos. jedna z forem existence hmoty 2. blíže neurčená, obyč. kratší část doby: č., nějaký č. se o tom mluvilo nějakou dobu; podařilo se to na č.; před časem jsem ho viděl; za č. přišla zase; po čase se opět setkali; č. od času mě telefonicky zavolá občas; popřejte mi času, abych s ním mohl pohovořit; ob. první č. se jakž takž snášeli zpočátku; poslední č. je nějak nesvůj; přijď pozítří v ty časy v téže denní době; jeden č. jsem se tím zabýval nějakou dobu dříve, kdysi 3. vhodná, přiměřená doba, doba, v níž se obvykle něco koná: teď je č. na vás, abyste se oženil!; obrať, dokud je č.!; svého času o tom vyprávěl jednou, kdysi, někdy; všechno má svůj č.; teď není č. na hraní; to má ještě č., dost času! může být odloženo na pozdější dobu; bylo na čase, aby...; porodila, když přišel (kniž. naplnil se) její č.; porodila před časem před jistou dobou n. předčasně; kniž. když se naplnil jeho č., zemřel jak mu bylo souzeno; děvče má č. na vdávání měla by se už vdát; všeho do času nic netrvá věčně; zast. byla hezky v čase v pokročilém těhotenství; ♦ č. k dílu, č. k jídlu (pořek.); dočkej času jako husa klasu (pořek.); dát si na č. nepospíchat; dát někomu na č. nespěchat na něho, nepohánět ho 4. (nač) doba určená, vymezená k vykonání něčeho; lhůta, termín: promeškat č. na setí; nevyšel mu č. na učení; dát si č. na rozmyšlenou; máš už č. (jít) do školy; je už nejvyšší č. (jít na vlak); už by bylo na čase udělat...; stěhovat se před časem, po čase před termínem, po termínu; mít, dát někomu na něco dvě hodiny času lhůty; pracovat, dělat přes č. déle než povinnou pracovní dobu; hodiny přes č.; dělat něco mezi časem o přestávkách v pracovní době; dohonit ztracený č. vykonat práci v urč. době zameškanou; voj. slang. mít, dostat, dát přes č. dovolení k pobytu mimo kasárny po večerce; podn. hosp. č. průběžný (ve výrobním procesu) doba od okamžiku, kdy jsou dány do výroby první dávky materiálu, do odvedení hotových výrobků 5. volná doba: mít málokdy č.; nemá na mne (pro mne) č.; nemám č. mluvit naprázdno; k rozhovoru s vámi mám vždy dost času; teď na to nemám (není) č.; nevím, kde bych nabral času ke studiu; přijď, udělej si č. 6. (často v mn.) ráz, povaha, smýšlení doby; poměry, okolnosti, život: nový č. si vyžaduje jiné lidi; staré domky musily ustoupit novým časům; časy se mění; poddanému lidu nastaly po r. 1848 lepší časy; to budou zlaté časy, až dostane odměnu; duch času; kino Č. určené k promítání aktualit a reportáží; ♦ jít s duchem času být pokrokový; vídal lepší časy míval se lépe; vyzáblý jako sedm drahých časů; koukal jako drahé časy zamračeně; zř. jak jdou pořád časy? (Rais) jak se máte?; mysl. slang. zvěř spárkatá je v dobrém čase tučná 7. počasí (často pěkné); povětrnost; pohoda (op. nečas): přišel vítr, č. se obrátil; to je psí č. (expr.); snášet č. i nečas pohodu i nepohodu; dalo se na časy počalo pěkné počasí; po dešti přijde č. a po mukách kvas (Šmil.); blýská se na časy na pěkné počasí; přen. to hubování je jen blýskání na časy plané hrozby 8. objektivní měření a určování posloupnosti dění vycházející z určitých údajů: správný č. přesné určení denní doby; středoevropský č. určování doby vycházející z údajů pro 15° východní délky; letní (zimní) č. posunutí hodin zprav. o 1 hodinu vpřed (zpět) vzhledem k normálnímu určení denní doby ve státě 9. počet časových jednotek potřebných k určitému výkonu (zprav. sportovnímu): měřit č.; dosáhnout pěkného času v závodě na 100 m; běhat v tréninku na č. s měřením doby k výkonu potřebné; ztrátový, výrobní, úkolový č. 10. jaz. gramatická kategorie vyjadřující časové zařazení slovesného děje: přítomný, minulý, budoucí č.; absolutní, relativní č.; souslednost časů (consecutio temporum); → expr. zdrob. čásek, -sku m. kratší n. delší čas: mohl jste tu ještě nějaký č. pobýt