časomíra, -y ž. 1. kniž. měření, určování času: život měří si své události vlastní č-ou (Maj.) 2. liter. princip řazení slov v rytmické řady podle délky slabik; časoměrce, -rce, časoměrec, -rce, časoměrník, -a m. (6. mn. -cích) přívrženec časomíry 2; časoměrný v. časoměr