čekatel, -e m. (čekatelka, -y ž.) 1. uchazeč, kandidát: č. na královský trůn; žert. č. manželství (Herrm.); veř. spr. (dř.) státní zaměstnanec v zatímním služebním poměru před definitivním ustanovením: učitelský, soudní č. *2. kdo čeká (R. Svob.)