čekati ned. 1. (~; na koho, co; koho, co; †koho, čeho) setrvávat na místě, až někdo n. něco přijde, objeví se n. mine; očekávat, vyčkávat: hlouček lidí čeká u vrat; č. trpělivě; č. na vlak; č. na peníze, č. přítele, návštěvu; čekal, až vlak přejede, sluha čekal rozkazů (Maj.); přen. novostavba čeká na své obyvatele; ♦ nedal na sebe dlouho č. přišel brzy; mysl. č. na zvěř být na čekané 2. (s čím) odkládat, odsunovat (co): č. se zahájením porady až do čtyř hodin; už dlouho na vás čekáme s večeří 3. (~; koho, co) nadít se (koho, čeho), doufat (več): č. a věřit; č. odměnu, dopis; tohoto závodníka čekáme vždy prvního v cíli; nečekal vítězství v soutěži; dnes jsem tě už věru nečekal; nečekal jsem, že budeme mít takový úspěch; č. spravedlivý rozsudek; čekáš zázraky?; co čeká ještě od života?; to jsem čekal věděl jsem, že se to stane, že to nastane; ♦ expr. to se dalo od ní č. na to jsme museli být připraveni, tak obyčejně jedná; 4. (jen v 3. os. j. a mn. při věcném podmětu) (koho, na koho) nastávat někomu, být, stát před někým; kynout; hrozit; čeká nás velmi dlouhá cesta; ráno mě čekala hned práce; čekají nás velké úkoly; – čeká nás bída; čekají tě nepříjemnosti; čeká ho (na něj) trest bude potrestán; co nás čeká? co s námi bude 5. (komu) dávat na dluh: věřitel nám čeká; — čekati se ned. ob. v někt. ust. spoj. připravovat se, chystat se (k čemu): žena se čekala (do kouta) byla před porodem; zast. č. se do hodiny (Svět.) chystat se k smrti ○ předp. dočkati (se), načekati se, počkati (pose-), pře-, se-, vy-; → nás. čekávati ○ předp. (-čkávati) v. čekati, dále očekávati