čepec, -pce m. 1. měkká přiléhavá pokrývka ženské, řidč. dětské hlavy, kryjící (obklopující, uzavírající) hlavu i po stranách: vyšívaný č.; č. zdravotní sestry; přen. hora s čepcem sněhu, mlhy se sněhem na vrcholku n. s mlhou kolem něho; ♦ ob. dostat se, přijít pod č. vdát se; být pod čepcem provdána 2. zool. síťovitá část složeného žaludku přežvýkavců 3. tech. rozšířená část sekery s okem pro topůrko: č. piloty ochranný ocelový kryt na hlavu piloty; → zdrob. k 1 čepeček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): dětský č.