čepel, -e ž., řidč. m. 1. nabroušená část nože, břitvy, sekery n. sečné zbraně: ostrá č.; ocelová č.; nůž s broušeným čepelem; přen. nastavit hruď čepeli ostré zbrani 2. bot. hoření, zprav. plochá a zelená část listu: listová č.; řapík a č. listu; → zdrob. čepelka v. t.